Jiřina Ptáčníková

česká atletka, tyčkařka

*20. května 1986 (Plzeň)

Úspěchy

1 x zlato ME, 1 x zlato HMS, 1 x zlato LU, 6 x zlato MČR, 8 x zlato HMČR, 3 x stříbro MČR, 2 x stříbro HMČR, 1 x bronz MČR, 5 x bronz HMČR

Kariéra

Jiřina patří do úzkého výběru českých atletů, kteří mají na kontě dvojnásobnou účast na juniorském mistrovství světa i Evropy. Vůbec poprvé se na juniorském MS v Kingstonu představila už v roce 2002, když jí bylo šestnáct let. Pokaždé se Jiřina probojovala až do finále, kde však vinou mladého věku a málo zkušeností v porovnání se soupeřkami nezdolala základ.

V roce 2003 měla v kanadském Sherbrooke na světovém šampionátu nakročeno k medaili. Jiřina se díky čistému zápisu dokonce dostal do čela, ale její soupeřky zvládly následnou výšku 400 centimetrů, čímž českou závodnici odsunuly na konečné páté místo.

Týden po příletu z Kanady Jiřina zamířila na evropský šampionát do Tampere. Bojovný výkon ve Finsku na cenný kov opět nestačil. Druhá nejmladší účastnice akce však nezklamala, skončila na šestém místě a ukázala soupeřkám, že má skvělý potenciál. 

O dva roky později čekal Jiřinu poslední juniorský šampionát před přechodem do dospělé kategorie. Vinou zranění v oblasti Achillovy šlachy se nedostala do nominace a vše tak nasvědčovalo, že se do Kaunasu neodjede. Velká radost záhy přišla na Strahově, kde Jiřina překonala 4 metry a vedení se odhodlalo k neobvyklému tahu. Trenéři na poslední chvíli zařadili Jiřinu do týmu. Nelitovali. Právě naopak, medaili po svém maximu sezóny Jiřina nezískala, ale po zdravotních problémech vybojovala krásné čtvrté místo.

V následujícím roce vypadla na evropském šampionátu už v kvalifikaci. Překonala jen základní výšku 380 centimetrů. Vzestup formy a důvod k radosti pak přišel v závěru sezony. Na domácím šampionátu do 22 let vyhrála novým rekordem šampionátu a novým osobním rekordem 427 centimetrů.

Následný rok zcela pozastavil její sportovní vývoj. Imunologické problémy Jiřině vystavily pauzu na celou sezónu. Zpět na atletickou dráhu se vrátila v roce 2008. Ve stejném roce se rozhodla o změnu svého trenérského štábu, když se o její fyzickou přípravu začal starat otec František. Techniku pak Jiřina nově pilovala s Nikolajem Goroškovem.

Přesun do Olympu Jiřině prospěl. V osobním rekordu 440 centimetrů v hale v roce 2009 splnila limit pro halové ME. V Turíně sice skončila už v kvalifikaci, ale chuť si spravila na Univerziádě v Bělehradě, kde opět přepsala osobní rekord na 455 centimetrů a odvezla si ze Srbska první místo.

V halové sezóně 2010 se Jiřině povedl především závěr. Podařilo se dvakrát zdolat laťku absolutního osobního rekordu. Na halovém MS pak brala zasloužené páté místo. I letní část sezóny se Jiřině vydařila, k rekordu přidala další centimetry a rázem z toho bylo 466 centimetrů. Na ME potvrdila velký nárůst formy, skončila rovněž na pátém místě a vysloužila si stejné umístění i v anketě Atlet roku.

V dalším roce bez problémů zvládla nominaci na halový vrchol. Na HME v Paříži ale opět na medaili z velké akce nedosáhla. Jiřina se nejprve vešla těsně do finálové devítky, a následně skončila těsně pod bednou, na děleném čtvrtém místě.

Osobní maximum sezóny nestačilo ani na MS v Tegu. Tam si sice Jiřina hladce poradila s kvalifikací, ale nakonec skončila na sedmém místě. V zimě 2012 se rozhodla začít spolupracovat na technice se Zdeňkem Lubenským. Na mítinku v Doněcku se Jiřině povedlo překonat český rekord. Na halovém MS v tureckém Istanbulu to znovu nevyšlo podle představ, zdolala 455 centimetrů a po závodě byla velmi zklamaná. ME v Helsinkách. Akce, na které se vše obrátilo. Jiřina s trochou štěstí zdolala první skok na 460 centimetrů. Ostatní skokanky už výše nedosáhly i vinou nepříznivých podmínek v podobě deště. Zlatá medaile z velké akce mezi dospělými pro Jiřinu.

Na olympijských hrách ve zvláštní soutěži stačil její výkon 4,45 na dělené šesté místo, když řada závodnic nezvládla už základní výšku. I přes výrazné zlepšení nepřinesl Jiřině rok 2013 větší úspěch na mezinárodní scéně. Nový národní rekord, čtvrté místo z HME v Göteborgu a dělené osmé místo z MS v Moskvě Jiřinu vyneslo na rovněž osmou příčku v anketě Atlet roku.

Jeden z největších úspěchů kariéry přinesla sezóna 2014. Vylepšení národního rekordu v Drážďanech napovídalo, že má Jiřina skvělou formu. Na halovém MS v Polsku se znovu dostala přes 470 centimetrů a odnesla si dělenou stříbrnou příčku. V letní části pak na dobré výkony výrazněji nenavázala, přesto pomohla sezonním maximem národnímu týmu na ME družstev a na individuálním ME obsadila šestou příčku.

Nevyrovnané výkony a viróza poznamenaly sezónu 2015. Na halovém ME v Praze se Jiřině nepodařilo projít do finále. Vrchol sezóny, MS v Pekingu, rovněž nevyšel podle představ. Jiřina nezvládla v kvalifikaci základní výšku. 

Na nevydařený ročník Jiřina rychle zapomněla. V úvodu následující halové sezóny na Zimní pražské tyčce zdolala 466 centimetrů. Na HMS do Portlandu ale neodjela kvůli zdravotním potížím, které Jiřinu provázely i v průběhu letní sezóny. Česká skokanka ukázala obrovské srdce a touhu závodit, odjela na oba vrcholy sezóny. Na ME skončila už v kvalifikaci. Olympijské hry dokončila na devatenáctém místě.

V roce 2017 získala Jiřina svojí poslední medaili na domácí scéně, když na MČR vybojovala bronz. Na světovém šampionátu v Londýně nevyšel postup z kvalifikace. V létě roku 2018 Jiřina oznámila, že s partnerem Janem Kudličkou čeká miminko a rozhodla se, že ve sportovní kariéře dále pokračovat nebude. 

Jiřina Ptáčníková NoCompromises