Z mladé účastnice trenérkou: Návrat na Kemp vítězů po šesti letech
Pamatuješ si, jaké to bylo, když jsi poprvé přijela na Kemp vítězů v roce 2019? (Co tě nejvíce bavilo, kdo tě inspiroval?)
Ano, pamatuju. Byla jsem nadšená, že mám možnost poznat olympioniky a trénovat pod jejich vedením. Vím, že jsem byla první den trochu nervózní z toho, jaké děti tam budou a jaké to bude, protože jsem nikoho neznala. Trénovat s Denčou byl pro mě splněný sen. Na kempu mě bavilo všechno – táborovka, tréninky i hry. Líbilo se mi i to prostředí. Všichni se navzájem podporovali a pomáhali. Konkrétní vzor jsem nikdy neměla. Vždy mě inspirovali lidé z mého okolí – kamarádi, rodina, spolužáci.
Měla jsi tehdy pocit, že bys jednou chtěla stát "na druhé straně" jako trenérka?
Tehdy ještě ne. Ale postupem času jsem si začala uvědomovat, že sport je pro mě důležitý a baví mě. Chtěla jsem předávat tu radost dál. Taky jsem zjistila, že práce s dětmi mě baví, proto jsem se rozhodla stát součástí tohoto projektu.
Jaký je to letos pocit, stát na druhé straně jako trenérka, kdy jsi absolvovala 2 kempy?
Je to zvláštní pocit, ale v dobrém slova smyslu. Ještě nedávno jsem sama byla dítě a teď mám na starost vést tréninky, angličtinu své skupinky, dávat pozor na děti, když se jde na oběd… Občas mám takové záblesky, když děti hrají táborové hry, tak si pamatuju, jak jsem to taky prožívala, a trochu mi to i chybí. Jako trenér mám teď možnost vidět, jak děti posouvají své hranice, učí se spolupráci, a výsledkem je pak výhra nebo splněný úkol.
Co ses od té doby naučila jako sportovkyně/trenérka? (pohyb, práce s dětmi ...)
Určitě jsem se od té doby jako sportovec posunula, naučila se poslouchat své tělo, což jsem dřív neuměla. Jako trenér jsem se naučila líp improvizovat. Když jsem začínala, musela jsem mít všechny tréninky rozepsané, teď, pokud musím, dokážu je vymyslet i z patra. Taky jsem míň nervózní – dříve jsem se bála, že něco pokazím, ale teď vím, že i když to nejde podle plánu, je to v pořádku. Pro mě je důležité, aby to děti bavilo.
Jaký moment kempu ti zůstal, zůstane v paměti?
Ráda vzpomínám na závod s Honzou Velebou. Byl patronem kempu v Říčanech 2019. Kemp už pomalu končil a Honza si šel odběhat svůj trénink. Jak jsem ho viděla, domluvili jsme se s ostatními dětmi a zeptali se ho, jestli s ním můžeme jít jeden úsek. Honza našemu přání vyhověl. Ze začátku mě nechával vyhrávat, ale pak ke konci zrychlil a samozřejmě mě předběhl. To je asi top zážitek, na který nezapomenu.
Co bys vzkázala dětem, které jsou letos poprvé na kempu?
Vzkázala bych jim, ať se nebojí. Na kempech, na kterých jsem byla, vždy panovala dobrá nálada. Všichni trenéři jsou moc milí, takže kdyby někdo chtěl s něčím pomoct, určitě se nebojte zeptat. Taky bych jim vzkázala, aby si to užili, protože sport je zábava.
A co bys vzkázala sobě z roku 2019?
Neboj se tolik. Všechno, co se ti zdá teď nemožné, zvládneš. A možná i víc. Bude to těžké, ale ty porosteš. Uděláš chyby, ale naučíš se z nich. A i když budeš mít chvíle, kdy to vzdáš – nevzdáš to. Neboj se snít, neporovnávej se tolik s ostatními, protože každý má svou cestu.
